HOUPACÍ KONĚ, FRED MADISON

Všechny důvody, kvůli kterým kapely obvykle hrají, platí i v našem případě. Holky, přilepšení na kapesném, útěk od televize. Postupně se ale tím hlavním stala chuť vstávat kolem desáté dopoledne.

Nikdy jsme pořádně nevěděli, jak pojmenovat, co vlastně hrajeme, dáváme do tý písmenkový polívky všechno, co máme rádi, od Ray Charlese po Moderat. Líbí se nám slovo rokenrol.

Jsme z Ústí nad Labem, Monte Carla chudých, města, který je barevný jen pár týdnů na podzim, jinak je to místo jak z černobílý fotky, a my tyhle dvě jeho barvy máme rádi. Ve vzduchu je tady cítit Setuza i kerouakovskej svět kopců, závodních jídelen a železničních náspů. Nahráli jsme o tom aktuální desku, která se jmenuje Desolation Peak a Jacku Kerouacovi ji věnovali. Počmáraný zápisníky, první myšlenka nejlepší myšlenka, brzdařská lucerna a tak.

Desolation Peak.

Zkusili jsme opsat oblouk, ve kterým se jako sloupy za oknem vlaku budou míhat momentky ze života člověka, který toho chtěl tolik stihnout a tolik toho nestihl. Jako když někomu vyprávíte o známým, co se vám někde ztratil, ale přesto na něj nemůžete zapomenout, protože ho prostě máte rádi. Jako když se rozhodnete splnit to, co celý léta odkládáte. Splatit dluh, protože ten chlap vám toho docela dost dal. A taky pro ten podivnej pocit blízkosti.

Našich osm písní o Jacku Kerouacovi, stejně jako o nás.
Cokoli, co přivane vítr.
Oko za zub.

Tenhle příběh je pravdivej a jakákoli podobnost se skutečností není vycucaná z prstu, ale z poloprázdný/poloplný plechovky piva vzadu u cihlový zdi, kousek od nákladovýho nádraží.

Kapele Fred Madison vyšlo 1. 9.  2018 pětipísňové EP “Women”, o kterém píše Milan Cais (Tatabojs):

“Fred Madison vnímám už docela dlouho jako takovou nadějnou jiskru chytrýho popu, která by mohla zažehnou něco většího. Baví mě jejich harmonický postupy, i když zní někdy docela klasicky, dokáží z nich pro písničku vytáhnout maximum. Nový EP je skvělý a moc bych jim přál, aby si jejich šikovnosti začali více všímat promotéři koncertů i festivalů.”